S kamerovým systémem se setkáváme stále častěji. V obchodních centrech, firemních prostorách nebo třeba i na ulici. Dá se všeobecně říct, že kamerový systém je v dnešní době standardem při budování obchodních center a stále častěji i při výstavbě rodinných domů.
V tomto článku Vás seznámíme krátce s historií těchto systémů.
Kamerový systém
(CCTV – Closed Circuit Television, uzavřený televizní okruh) je užití kamer ke sledování prostor, k zobrazování záběrů z kamer na monitorech a archivaci natočených záběrů.
Skládá se z kamer, hardwarového vybavení (hard disku, monitoru) a software. Může být doplněn i o mikrofony a reproduktory, a téměř vždy o záznamové médium pro ukládání zaznamenaných dat.
Historie a využití v průmyslu
- 1878 – pokusy, telegrafický přenos obrazu
- 1884 – vynalezen princip řádkování pomocí Nipkowova kotouče
- 1934 – vynález první snímací elektronky Ikonoskopu
- 1936 – pravidelné TV vysílání BBC (asi 300 majitelů TV)
- 1941 – první průmyslově vyráběná kamera s superikonoskopem (50 lx, ekv. 250 000 €)
- 50. – 80. léta – pokusy s mozaikami fotodiod a zdokonalování elektronek pro snímání obrazu
- 80. léta – počátek vývoje CCD (nábojově vázaná struktura)
- 1985 – první komerční CCD kamery
První zaznamenané použití kamer je z roku 1942 z Peenemünde v Německu ve středisku pro vývoj raket V-2.[1] V průmyslu jsou kamery užívány v prostorách nebezpečných lidskému zdraví. Jedná se zejména o chemický průmysl a provozy s radiací.
V civilním sektoru se od osmdesátých let prosazují kamery pro sledování veřejných prostor. Zprvu pro objekty, jako jsou věznice, letištní ranveje, banky, tedy místa, která byla do té doby nepřetržitě střežena zaměstnanci dotyčných zařízení.